Andrea Skolková – Dokážete cokoliv, když tomu budete věřit

30. října 2019
František Hanovec

Bojíte se přijít na první hodinu CrossFitu? Stejné pocity před pár lety zažívala i Andy. Dneska je CrossFitovou trenérkou a závodnicí.

Kdybyste měli možnost vidět maličkou Andy, těžko byste uvěřili, že stejný člověk bude v budoucnu pravidelně nastoupený na tréninku a bude si každou minutu v pohybu užívat.

Můj sportovně založený otec mě od dětství vedl k pestré škále sportů – od tenisu přes házenou až po lyžování. Snažil se najít cokoliv, co by mě bavilo. Já se snažila ho od toho odradit. Volný čas jsem raději trávila u počítače se sladkým ledovým čajem v ruce a miskou chipsů. Tréninky pro mě byly většinou utrpením a navíc mi nic moc nešlo, takže to často končilo tak, že jsem si pinkala se zdí nebo zápasy proseděla na střídačce.

V 10 letech jsem objevila kouzlo jezdectví. Díky své lásce ke zvířatům jsem trávila ve stáji a na koňském hřbetě každý den.

Pak přišla puberta a typické holčičí pochybnosti o vzhledu postavy. Začala jsem omezovat jídlo a cvičit doma. Kila šla dolů děsivou rychlostí a vážila jsem o 15 kg méně než nyní. Přišly zdravotní problémy, neustálá únava. Naštěstí jsem si uvědomila, že takhle to přeci nechci. Že chci sportovat a být zdravá. A začala jsem pracovat na nápravě. Snadné to nebylo a normální vztah k jídlu a cvičení jsem hledala několik let.

Nějaké pozitivum přeci jen tohle období mělo – zamilovala jsem se do pohybu a rozhodla se, že chci pomáhat lidem v tom, aby se díky zdravému životnímu stylu cítili lépe.

Kdo nic nezkusí, nic nezíská

Rozhodla jsem se pro studium na fakultě tělesné výchovy a sportu. Souběžně s tím jsem dostala příležitost pracovat v klasickém fitness centru jako fitness instruktor, kde jsem se v praxi naučila spoustu věcí. Dostala jsem na starost pár skupinových lekcí a později i osobní tréninky.

Ve škole to tak slavné bohužel nebylo. Zjistila jsem, že jsem dřevo na spoustu sportů, ze kterých mě čekají zápočty. Přemýšlela jsem, jaký sport by mi pomohl se všestranně zlepšit. Vzpomněla jsem si na CrossFit – kombinaci atletiky, gymnastiky a vzpírání. Už předtím jsem mnohokrát přemýšlela, že bych CrossFit zkusila, ale myslela jsem si, že je hrozně náročný a že trénink nikdy nezvládnu. S podporou kamarádky jsem se ale přeci jen zvedla telefon a přihlásila se na OnRamp.

Nový člověk díky CrossFitu

Do CrossFitu jsem se zamilovala hned po prvním OnRampu. Hned po jeho dokončení jsem začala chodit 3x týdně a na každou hodinu se hrozně těšila. Zjistila jsem, že kromě pár supermanů ovládajících chůzi po rukou nebo muscle-upy je tam většina lidí jako já, kteří musí dělat kliky z kolen, u shybů si dopomáhají gumičkou a mají respekt ze skákání na bednu. Strach z lekcí mě opustil a vystřídala ho touha se všechno naučit. Postupně jsem pracovala na svých nedostatcích. Chodila jsem domů sešvihaná od švihadla z nácviku dvojšvihů. Stavěla se hlavou dolů opřená o stěnu, zoufale kopala nohama a snažila se o svůj první klik ve stojce. Shybovala s dopomocí nejtlustší gumičky. Padala na ústa při dámských klicích. Při prvních vzpěračských pokusech si urazila kousek zubu. Chvíli jsem se tréninkům obsahujícím vzpírání takticky vyhýbala.

Během dvou let se všechno neskutečně posunulo. Najednou mi nedělalo problém naskákat sto dvojšvihů, na hrazdě sázet kippované shyby nebo toes to bary ve větších počtech, kliky ve stojce a vzpírání jsem si zamilovala, udělala první striktní shyb, muscle-up a pánské kliky (i když kdo mě zná, ví, že s těma je to pořád špatný :D).

Přes překážky ke hvězdám

V gymu jednou zaznělo, že parta lidí jede na závody pro začátečníky a ať se kdokoliv přidá. Řekla jsem si, proč to nezkusit. Jelo se na Attitude challenge do Dvora Králové a celý den jsme si moc užili. Pestré workouty ve znamení plavání, veslování nebo skákání přes balíky slámy mě nadchly. Ani nevím, jak jsem tehdy dopadla, každopádně mě to namotivovalo pracovat na sobě o to víc. To bylo v září 2017.

Od té doby jsem absolvovala zhruba desítku dalších CrossFitových závodů a přidala k nim i závody vzpěračské. Z kategorie začátečníků jsem se dostala do kategorie Sport (pokročilí) a letos v září si poprvé vyzkoušela kategorii RX (elite), kde jsem po spoustě bramborových nebo druhých míst poprvé vyhrála 1. místo. Ve vzpírání jsem získala titul druhé akademické vicemistryně republiky 2018 a 2019. Když si teď vzpomenu na obavy z toho, že nikdy neudělám pánský klik, nezvednu osu aniž by utrpěly moje zuby nebo neuvesluju 500 m aniž by mě to zadýchalo na zbytek dne, už se jen usmívám.

Než jsem začala pravidelně trénovat, bolela mě záda, kyčle i kolena. Kvůli artróze se mi v kloubech dělaly časté záněty. Teď, i přesto, že mám náročné tréninky a trénuji 4x – 6x týdně, mě nic nebolí. Díky správně zvoleným a prováděným cvikům v kombinaci se správnou výživou CrossFit pomáhá i ze zdravotního hlediska.

I proto netrvalo dlouho a z trénování v klasickém fitku jsem se přesunula k trénování v CrossFit Pardubice.

Věřte mi, že CrossFit může dělat naprosto každý a naučí se ho naprosto každý. Dokážete cokoliv, když tomu budete věřit. Stačí jen chtít, chodit na každý trénink s radostí užívat si i sebemenší pokrok. A v tom vám teď jako trenérka ráda pomůžu.

Nuda, stereotyp, stagnace? To na CrossFitu nečekejte

Trénování lidí je úžasná práce. Dělá mi radost prožívat s lidmi jejich úspěchy a pomáhat jim dosahovat cílů. Když člověk odchází z tréninku s úsměvem, šťastný, příjemně rozhýbaný, dlouhodobě se zlepšuje a cítí se zdravější a výkonnější, je to pro mě ta největší odměna.

Vedení skupinových lekcí bych přirovnala k One man show. Primárně samozřejmě musíte hlídat správnou techniku provedení a vysvětlovat a efektivně vést trénink, druhou stranou mince je ale zábava. Na CrossFit se lidé chodí pobavit, užít si nejlepší hodinu dne. Nezajímá je, že trenérovi zrovna ujel autobus nebo onemocnělo dítě. Coach musí pobavit, zaujmout, vědět, co kdy říct. One man show.

Nejhorší je podle mě trenér, který si chodí na lekci jen stoupnout, “aby to teda nějak odkoučoval”. Takových vyhořelých trenérů jsem viděla spousty. Proto je pro mě důležité, aby z tréninků měli radost účastníci, pak mám radost i já a všichni jsme spokojení. Nudné tréninky u nás v gymu prostě nezažijete. A to je jedna z velkých výhod CrossFitu – budete se těšit na každý další trénink. Díky atmosféře, lidem i pestrosti cvičení.

Na závěr jeden citát:
“Tvůj jediný limit je ten, který si sám nastavíš v hlavě.” – N. Hill

<< Zpět na seznam článků