Honza „Black“ Černý je na tréninku vidět i slyšet. Má vždycky plno energie a dobrou náladu, kterou šíří kolem sebe – před tréninkem, během něj i po jeho skončení.
Sport dělám celý život, rodiče mě k tomu aktivně vedli. Lyže, brusle, kolo, plavání – takové ty klasické sporty. Na rozdíl od bráchy jsem od cca 9 let začal s basketbalem, který jsem hrál celý život a pak jsem se stal i rozhodčím.
Na vysoké škole jsem úplně kašlal na to, co jím, kdy jím a v jakém množství. Během týdne jsem byl schopen vypít multipack coca coly, večer jsem snědl velkou Milku a zajedl ji pytlíkem brambůrků. Jedl jsem čínský polívky, špagety s kečupem apod. Až v lednu 2015 jsem si řekl Honzo, tohleto už ne, je potřeba něco změnit a začít jinak.
Můj brácha David (v současnosti trenér CrossFit Pardubice) v té době začínal s CrossFitem, tak mi pomohl se začátky. Nejdřív jsem chodil do fitka, kde jsem začal se základními věcmi. Měl jsem dobré nohy z basketu, šly mi výskoky na bednu, švihadlo, běh pro mě nebyl problém. Ale udělal jsem tak dva kliky a shyb ani jeden. Pohyb byla jedna část. Druhá část bylo to, jak správně jíst. Přestal jsem pít kolu, jedl méně sladkého. Postupně jsem přidával váhy v tréninku, lépe jedl a ve chvíli, kdy jsem začal chodit v říjnu 2015 na CrossFit, jsem měl už alespoň nějaký základ. Takže když jsem pak na OnRampu slyšel, že strava je základ pro cvičení, tak jsem byl už malinko v obraze.
Teď se snažím si vařit sám, kromě oběda v práci, kde ale máme velký výběr, takže se snažím dávat si dost masa a zeleniny. Doma vařím a nakupuju většinou já, protože si záměrně některý věci nekoupím. Je to časově náročná varianta, ale chápu to jako investici do sebe sama. Rozhodl jsem se, že se nebudu vracet k čínským polívkám, ale budu přemýšlet nad tím, co jím.
Hodně jsem se změnil nejen fyzicky, ale i psychicky. Fyzické změny na sobě pozoruju veliké. Jako rozhodčí basketbalu máme každý rok fyzické testy, kterých jsem se dřív obával. Teď jsem úplně v klidu, protože vím, že mám natrénováno a v pohodě je zvládnu. Navíc tu změnu na sobě pozoruju i vizuálně. Něco jsem shodil a cítím se líp.
Druhá stránka je ta psychická. Sportuju i proto, abych si odpočnul. Dříve jsem dělal v dopravě práci, která byla psychicky hodně náročná a stresující, dvanácti i čtrnáctihodinové směny. Na trénink jsem chodil za odměnu, jako forma relaxu. A tak to mám i teď, trénink je pro mě taková třešnička na dortu po celém dnu.
Chodím trénovat čtyřikrát, pětkrát týdně. Občas se mě lidi ptají, kde na to beru čas. A já jím říkám, že času máme každý tak nějak stejně a jde jen o to, jaké máme priority, co je pro nás důležité a čemu ho chceme věnovat. Já mám práci, ta mě živí. A k tomu jako další nabalím tréninky a teprve všechno ostatní si plánuju podle práce a tréninků. Proto nemám rád frázi „nemám čas“. Protože ten čas máme, jenom si ho nechceme udělat a radši se věnujeme něčemu jinému.
Já vnímám CrossFit jako součást života. Protože to není jen cvičení samotné, ale je to i strava, regenerace, odpočinek a tak dále. Moc mě to baví a je super na sobě pozorovat, jak se neustále posouvám. A že v tom nejsem sám. Trénujeme ve skupině a parta kolem mě mi pomáhá a baví a cvičí se mi mnohem lépe. A i když jsem unavený a už se mi nechce, tak vidím kolem sebe ostatní a to mi pomůže a hecne k vyššímu výkonu.
Asi nejvíc se mi ale na CrossFitu líbí jeho smysl. Nemusíme všichni zvedat velkou váhu na mrtvý tah, ale pojďme jenom být zdraví. Když půjdeme ven, pojďme vzít těžký batoh na záda a jdeme na procházku. Když děti nemůžou, tak je poneseme. Můžeme vynést těžký nákup do šestého patra bez toho, abychom se zadýchali nebo aby nás bolely nohy. Takové drobné věci do života, které ale pak udělají velký rozdíl.
Chtěl bych v CrossFitu pokračovat jak to jen půjde. Je mi jasné, že se spousta věcí může změnit a nebudu stíhat trénovat tak často. Ale líbí se mi to, že výsledek celého toho snažení je, že jsme zdraví. A až budu mít vlastní děti, tak bych je k tomu chtěl vést taky. Aby byly od mala šikovný, nejedly v Mekáči a měly správný základ třeba i pro další sporty.
<< Zpět na seznam článků