Náš tým

FH

František Hanovec

CEO / Coach

Ještě než jsem začal chodit, už jsem kopal do míče, což předurčilo mou sportovní kariéru na roky dopředu. Od pěti let jsem hrál fotbal s cílem být profesionálním fotbalistou. V 18ti letech po operaci obou kolen během tří let jsem zjistil, že to nejspíš neklapne, zaměřil jsem se na studium a ve fotbalu dál pokračoval na amatérské úrovni. Velká změna nastala až v roce 2012, kdy jsem po zdravotních peripetiích a další operaci palce, během půl roku nabral 15kg a poprvé se v srpnu 2012 setkal s CrossFitem.

Bez kondice a s nadváhou pro mě byl první trénink doslova očistec. Ale zároveň jsem CrossFitu okamžitě podlehnul a věděl, že tohle je něco, co mě bude bavit. Pak už věci nabraly rychlý spád – začal jsem víc studovat podstatu CrossFitu, jeho metodologii a principy, říkal si, že bych se jeho trénování chtěl věnovat naplno a v květnu 2014 jsme otevřeli CrossFit Pardubice.

Od té doby se nic nezměnilo, CrossFit mě stále baví, protože vím, že se neustále můžu posouvat a učit se nové věci. A neopustila mě ani vášeň trénovat a pomáhat ostatním v dosažení jejich cílů.

MU

Michael Urban

Coach

Vůbec prvním sportem pro mě byl bikros. Přibližně v 6 letech jsem začal s ledním hokejem v Pardubicich, kde jsem se dopracoval až do extraligy juniorů. V té době mě zaujal icecrossdownhill, ale dostal jsem se k němu až o pár let později, kdy se mi naskytla možnost vyzkoušet si sjezd ledovým korytem na vlastní kůži. Během pár let se mi podařilo zařadit se mezi nejlepší jezdce světa a stát se členem Českého národního týmu.

Zhruba v roce 2012 jsem byl osloven zakladatelkou prvního cross gymu v Pardubicích, zda-li bych tento způsob trénování nechtěl vyzkoušet. V tomto roce se též uskutečnil jeden z prvních CrossFit závodů, kterého jsem se také zúčastnil. Oslovilo mě to na tolik, že jsem u CrossFitu zůstal. Postupem času jsem se sám stal trenérem a začal své zkušenosti předávat ostatním. Díky tomuto životnímu stylu jsem poznal, kam až se dají posouvat hranice síly a vytrvalosti, což můžu pozorovat na sobě i na svých klientech.

Mnozí říkaji, že sportem žiju od narození a nic jiného mě nezajímá. A maj pravdu!

AS

Andrea Skolková

Coach

Zhruba do mých patnácti let u mě nikdo sportovní kariéru neočekával. Byla jsem typický teenager vysedávající ve fastfoodech věnující se ze sportů pouze jízdě na koni. S přibývajícími kily mi ale koně přestali stačit a začala jsem se hýbat více. Od cvičení doma přes posilovnu, běhání a překážkové běhy jsem se dostala až ke studiu tělesné výchovy na vysoké škole.

Na fakultě tělesné výchovy jsem došla ke zjištění, že v některých sportech vynikám, ale na některé jsem naopak naprosté dřevo. Trápení se na hodinách atletiky a gymnastiky mě přivedlo k první návštěvě CrossFitového gymu. Ihned na prvních hodinách mě CrossFit naprosto pohltil a nadšení mi zůstalo do teď. A co se týče studia, má schopnost učení se nových pohybů a vykonávání všemožných sportů se rapidně zlepšila.

Co mám na CrossFitu nejraději? To, že člověka vede k lepšímu já a zlepšuje jeho život v mnoha ohledech. To, že nás v pohybovém hledisku připravuje komplexně a všestranně a trénink je pokaždé jiný. Skvělou partu lidí v gymu.

Mým snem vždy bylo pomáhat lidem. Díky koučování nyní pomáhám lidem hýbat se optimálně, cítit se zdravěji a lépe ve svém vlastním těle. Není nic lepšího než spokojený klient, který odchází s pocitem naplnění, nadšením z tréninku a o něco zdravější a výkonnější.

DP

David Potůček

Coach

Jakmile jsem se naučil chodit, tak mi taťka dal do ruky hokejku a tím to vlastně všechno začalo. Od hokeje, přes rozhodčího až po studium tělesné výchovy na vysoké. Kult fitness se v té době začal rozmachovat a já toužil po tom zkusit něco jiného. Nicméně mně činky a stroje na moc dlouho neučarovaly. Nedokázal jsem se patřičně vybít a potřeboval nový impuls.

Ke CrossFitu jsem se dostal tak, že jsem hledal něco nového, klasické fitko mě už nebavilo. Takže sbohem zajetým stereotypním tréninkům ala 2x týdně nohy a 3x vršek. Na CrossFitu mě baví jeho různorodost, každý trénink je v podstatě jiný. Díky velké míře individualizace je možné, aby jej navštěvovali i jedinci, kteří s takovým typem sportu doposud nepřišli do styku.

Na trénování mě baví hlavně radost lidí z toho, že se naučili něco nového, co ještě nikdy nezkoušeli. A u těch zkušenějších cvičenců je to radost z posouvání svých hranic.

DP

Dominika Burgetová

Coach

Již od malička mi doma říkali, že chvíli neposedím na místě a měli pravdu! Za svého života jsem vyzkoušela pestrou škálu sportů- od tenisu, basketbalu, aquabell, lyžování přes aerobic, tanec, florbal až po jumping, fitness a CrossFit, který si mě hned po první hodině získal.

Jelikož sport je nejenom mým koníčkem, ale i vášní, rozhodla jsem se jít studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze, kde se věnuji aktivitám, které podporují zdraví. Díky škole jsem měla možnost vyzkoušet si opravdu téměř všechny sportovní aktivity, které mi otevřely mnoho dalších možností. Čím více znalostí mám, tím více si uvědomuji, jak je tělo úžasný “stroj”, co všechno dokáže a to mě nikdy nepřestane fascinovat.

Velkým přínosem pro mě byla pracovní stáž ve skotském CrossFit gymu.

Věřím, že díky všestrannosti CrossFitu jsou lidé odolnější a více připraveni na neočekávané situace v běžném životě

DP

Jiří Skála

Nutriční coach

Již od raného mládí mě rodiče vedli ke sportu. Vše začalo v 5 letech fotbalem a tím, že pocházím z Vysočiny se na zimu naším hlavním sportem stávaly běžky a v létě horské kolo nebo běh. Miloval jsem hodiny tělocviku a celkovou všestrannou radost z pohybu a proto pro mě fakulta sportovních studií na Masarykově univerzitě byla jasnou volbou.

Pojem CrossFit jsem poprvé zaregistroval asi v roce 2016, kdy jsem se přestěhoval do Pardubic. Jelikož mě nikdy nebavily návštěvy fitnesscenter, hledal jsem něco, kde by vládla pohodová atmosféra a zároveň se člověk všestranně a kvalitně hýbal. Musím říct, že realita předčila moje očekávání a pokud mě to čas dovolí, snažím se gym navštěvovat pravidelně.

K mému zájmu o výživu mě přivedla náhoda, nebo přesněji řečeno nemoc. Každý, kdo někdy prodělal virovou nemoc zvanou mononukleóza určitě ví, že tato nemoc napadá jaterní buňky, a proto je pro vyléčení nutné držet tzv. „dietu“. Když mě s tímto v nemocnici obeznámili, v první okamžik jsem se zděsil. Žádné sladkosti, žádná smažená jídla, a hlavně žádný alkohol, což pro mě byl ve 23 letech téměř konec světa. Dnes se tomu musím smát, jelikož ta zázračná „dieta“ byla typická středomořská strava (hodně zeleniny, ovoce, ryb, komplexních sacharidů, luštěnin, ořechů atd.). Díky tomu, že mě tato strava nadmíru vyhovovala, byly během dvou měsíců výsledky v pořádku a jako bonus jsem pociťoval obrovské množství energie a rapidní ústup únavy a výkyvů nálad, jak tomu často bylo před nemocí.

Při studiu na vysoké škole mě vždy zajímaly předměty jako biochemie, fyziologie a právě výživa, při kterých jsem poznal, jak to do sebe vlastně všechno hezky zapadá a jak výrazně může strava (pozitivně i negativně) ovlivnit životní styl člověka. Můj názor je takový, že vhodně zvolená strava a dostatek pohybu ovlivňuje nejenom to, jak se cítíme, ale i to, jak myslíme.