Hokejbalovou kariéru pověsil před čtyřicítkou na hřebík a před dvěma lety objevil CrossFit. Když nemusí pracovně pryč, je Pavel v gymu třikrát týdně. Co pro něj cvičení znamená, v čem mu pomohlo a proč mu vyhovují osobní tréninky?
Od mala jsem hrál týmové sporty – fotbal, basketbal a nakonec jsem se dostal k hokejbalu, který jsem hrál až do svých pětatřiceti. Po ukončení aktivní kariéry jsem začal chodit do posilovny, ale to mě moc nebavilo. Bylo to zdlouhavý, postupem času i nudný. Začal jsem hledat něco jiného, co by mě znovu do cvičení a do sportu nakoplo.
A potom za mnou přišel můj kamarád, že někde četl do CrossFitu a že by to mohlo být zajímavý. Trochu jsme si o tom zjistili, zeptali se dalších kamarádů, kteří měli s cvičením v CrossFit Pardubice už zkušenosti, a i na jejich doporučení se do toho pustili. Začali jsme OnRamp programem, a protože nám osobní tréninky vyhovovaly, už jsme u nich zůstali. Pravda je, že OnRampem mě cvičení zase po dlouhé době chytlo a na tréninky, i když je to dřina, se hrozně těším. Nejsou monotónní, protože pokaždé děláme něco jiného. Třeba jsem si nikdy nemyslel, že budu vzpírat nebo dělat stojky. Ale baví mě i parta lidí, kteří tam jsou. S každým se člověk s úsměvem pozdraví, prohodí pár vět. S trenérem si po tréninku u kafe pokecáme a i v tomhle ohledu se to třeba s posilovnou vůbec nedá srovnat.
Když jsme skončili OnRamp, rozhodli jsme se dál pokračovat v osobních trénincích. Pro mě je jejich velký výhoda v tom, že se mi trenér dokáže časově přizpůsobit. Kvůli práci a dětem mi vyhovuje trénovat ráno od 8:00. A když občas musím jet pryč, tak trénink přehodíme na další den, takže nemusím vynechávat. Nejlepší ale je, že každá hodina je připravená přímo mně na tělo. Na začátku jsme si řekli, co bych chtěl, jaké jsou moje cíle – potřeboval jsem shodit, vyrýsovat se a získat nějakou fyzičku, a tomu jsou uzpůsobené tréninky.
Kromě toho mám autodopravu a spoustu času jsem trávil a trávím v autě, z čehož pramenily moje problémy se zády a s ramenem. A musím říct, že za ty dva a půl roku, co trénuju, se mi to krásně srovnalo. O zádech v autě už vůbec nevím, jak jsem se zpevnil.
Teď je mi 44, ale cítím se fyzicky minimálně o 10 let mladší. Dneska už si neumím představit, že bych aspoň třikrát do gymu nešel, protože pohyb a cvičení se stalo součástí mého života. Jsem zvědavý, jaké to bude, až mi bude třeba 50 🙂 Ale myslím, že se i tak budu cítit suprově.
Když bych měl srovnat CrossFit s ostatním cvičením, tak je to prostě nesrovnatelné. Když jsem chodil do posilovny, tak to pro mě nemělo šťávu. Tady má trénink hodinu a má spád – rozcvička, workout – občas silovější, jindy víc kondiční, posilování, cviky na břicho, protažení, má to všechno.
Cvičení mi pomohlo v hodně věcech. Hlavou počínaje, zhubnul jsem. Když jsme začínali, tak jsem měl metrák, teď už mám o 12kg míň na váze, ale do toho jsem nabral svaly, takže tuku jsem shodil mnohem víc. Předtím jsem měl velikost kalhot 38 a teď už mám 33 a trička si kupuju Mka místo L. Fyzičku mám suprovou, letos v zimě jsem hrál zimní hokejbalovou ligu, kde jsem to uběhal s klukama, kteří jsou o deset, patnáct let mladší, to je super pocit. A to nejlepší je, že můžu jít s dětma ven a dělat s nimi cokoli. Běhám s nima, jezdíme na kole, hrajeme fotbal. Ostatní tátové, kterým je přes 40 jako mně, jen sedí jak pecky a nemůžou nebo jsou hned zadýchaný. To bych nikdy nechtěl a i proto chci trénovat a cvičit, dokud to půjde.
<< Zpět na seznam článků