Henry Ford jednou řekl „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte obvykle pravdu.“
Díky tomuto citátu si můžeme uvědomit, že máme ve vlastních rukou dvě velmi důležité věci:
- možnost rozhodnout se, kým chceme být, čeho chceme dosáhnout nebo co chceme mít.
- ale na druhé straně samozřejmě i odpovědnost za výsledek. Jestli jsme toho dosáhli nebo ne.
Spousta lidí si tohle vůbec neuvědomuje a oboje nechává na někom jiným, protože to je mnohem jednodušší. Než si to všechno odmakat, věnovat čas, úsilí, energii a to všechno s nejistým výsledkem, jak to dopadne, je jednodušší sedět s rukama v klině, čekat co se stane.
Ať chceme cokoli, jestli zhubnout, nabrat svaly nebo být prostě jen šťastnější, jako první o tom musíme přesvědčit svého největšího fanouška a zároveň největšího kritika – sami sebe.
Není to samozřejmě jediné, co je potřeba udělat, ale je to první nezbytný krok.
Ideální je držet se 7 relativně jednoduchých kroků, díky kterým budeme schopní změnit svoje myšlení a dosáhnout toho, co jsme si vždycky přáli.
Krok první – Určit si konkrétně, co chci
Být fit nebo zhubnout jsou fajn cíle, ale není vůbec jasné, jestli jsme jich dosáhli nebo ne. Shodit 3kg zaběhnout 5km v kuse jsou naprosto jasné cíle, u kterých přesně víme, jestli se nám jí .
Krok druhý – vytvořit si plán
Co můžu udělat v následujících 24 hodinách? 48 hodinách? Za týden, za dva týdny, za měsíc? Co nebo koho k tomu budu potřebovat? Nebo jaké informace aktuálně nemám a jsou pro mě nutné?
Moc to s tím plánováním ale není nutné přehánět. Plán na dva roky dopředu je úplně k ničemu, když se nedostaneme přes první položku seznamu a nezačneme s ním něco dělat.
Krok třetí – určit si nejdůležitější aktivity, které mě k cíli dovedou
Pokud chci shodit, měl bych lépe jíst a pravidleně se hýbat. Potom moje aktivity, které potřebuju sledovat, mohou být:
- 10 tisíc kroků denně
- 3x týdně trénink CrossFitu
- 3 velká komplexní jídla denně
- žádné mlsání a uzobávání
- a žádný alkohol
Tohle je potřeba sledovat a splnit na denní nebo týdenní bázi. A pokud se mi to povede, výsledek se musí dostavit na 100% a je jen otázkou času nebo drobných úprav, kdy to bude.
Krok čtvrtý – připsat si rychlé vítězství a udržet se na vlně
Ať chceme cokoli, musíme začít jednat. Proto chceme mít v plánu jako první bod, co můžeme udělat během prvních 24 hodin. Nemusí to být nic velkého. Třeba si jennajdeme 3 místa, kam bychom mohli začít chodit cvičit. Nebo si ze skříně vybereme věci, ve kterých bychom mohli začít chodit na delší procházky. Cokoli, co můžeme udělat hned a odškrnout si první bod jako hotový. Extra plus je, když si to reálně napíšeme do seznamu a odškrtneme si to. Tím dostaneme dávku dopaminu jako odměnu a to nás motivuje pokračovat dál.
Tím to samozřejmě nekončí. Tyhle malá vítězství potřebujeme napojovat jedno za druhým. A co nejdéle se vézt na vlně vítězství. Na začátku to není snadné. Stejně jako když potřebujeme roztlačit auto. Nejdřív to moc nejde a hrozně se na prvních pár centimetrů nadřeme. Ale pak se to rozjede a každý další metr je lehčí a lehčí. To samé je s naším plánem. Čím větší momentum získáme, tím snadnější je pokračovat a držet se na vlně.
Krok pátý – nebát se chyb
Tohle je velmi náročný krok, protože to jde úplně proti tomu, jak naprostá většina z nás byla vychovávaná. Hlavně neudělat chybu.
Chyba není neúspěch, ba naopak. Je to způsob, jakým zjistíme, že se musíme vydat jinou cestou. Je to vlastně cenná zkušenost, jak něco nedělat.
Že uděláme něco špatně je tím pádem v pořádku. Zejména ve fázi, kdy se něco učíme nebo zkoušíme.
Každá chyba nás něco naučí a dá nám zkušenost, informaci do budoucna. Naším úkolem je ale se z ní poučit. Dělat opakované chyby je znak toho, že nejsme pečliví, že nemáme snahu se zlepšovat.
Krok šestý – využít tzv. bič veřejné odpovědnosti
To asi zní hrozně, ale principem je, že o svém záměru řekneme ostatním. A je skoro jedno, jestli to je kamarád, rodina, spolupracovníci anebo svůj záměr sdílíme rovnou na sociální sítě. Čím víc ale nechceme lidi zklamat, tím větší motivaci získáme.
Protože někdy je potřeba mít nad sebou pocit odpovědnosti i vůči někomu jinému než jen sami sobě. Protože před sebou si snadno omluvíme, že se nám zrovna dneska nechce, takže nepůjdeme cvičit. Anebo že si dáme i třetí pivo, i když víme, že bychom neměli.
Proto tolik lidí preferuje osobní tréninky. Protože mají odpovědnost nejen vůči sobě, že přijdou, ale i vůči trenérovi, který tam na ně čeká.
Krok sedmý – jít a udělat to, co musíme udělat
Sebrat se a jít cvičit.
Zavolat 10 potenciálním klientům.
Sednout si ke knížce a přečíst 5 stránek.
Naučit se na zkoušku.
Prostě a jednoduše udělat to, co musíme udělat, abychom se posunuli dál. Ne jenom, když se nám zrovna chce. Ale každý den.
A uvidíte, že čím vícekrát to uděláte, čím déle vydržíte, tím jednodušší pro vás všechno bude. A o to šťastnější a spokojenější budete. Protože jste se na začátku sami rozhodli, že přesně tohle dokážete.
Díky tomuhle návodu dokážete věci, o kterejch jste si mysleli, že jsou pro vás doteď nemyslitelný. Pusťte se do toho!
