Cílem CrossFitu je být připraven na vše, co nás v běžném životě může potkat. V gymu máme navíc super kolektiv, a tak občas organizujeme hromadné výlety do české přírody. Po podzimním výšlapu na Sněžku jsme tentokrát vyrazili na dvoudenní výlet do Jeseníků.
Ne nadarmo se říká, že Jeseníky jsou nejkrásnější české hory. Okouzlily nás svou jedinečnou přírodou, neotřelými přírodními úkazy, dechberoucími výhledy a nekonečno možnostmi na výlety. Bylo těžké si z mnoha hezkých možností výšlapů zvolit dvě. Po dlouhém přemýšlení jsme si na první den vybrali výlet na Šerák a Keprník a na druhý den výstup na Praděd.
Ramzová-Keprník-Šerák-Obří skály
Po srazu u gymu, zhodnocení ztrát (ze 17ti přihlášených nakonec jelo 14 odvážlivců a obsazení vozů (největší boj byl o Evču, která přinesla domácí upečené šátečky) jsme vyrazili v konvoji směr Ramzová. Cestou jsme několikrát doplňovali potřebnou energii kofeinem (někteří i sladkostmi) po benzínkách. Po příjezdu do Ramzové okolo desáté hodiny a ujasnění si místa srazu (část party si válela šunky na penzionu na lehátkách, zatímco zbytek mrzl připraven k výšlapu u dolní stanice lanovky) jsme vyrazili vzhůru směr Šerák. Vyrazili vzhůru doslova, hned na úvod výletu nás čekal pěkně ostrý kopeček nahoru, který ale samozřejmě jako CrossFiťáci zvládáme naprosto v pohodě a nikdo se ani trochu nezadýchal. ☺ Počasí nám přálo, po chvilce jsme mohli uklidit bundy, nechat se opalovat sluníčkem a užívali jsme si i výhledy na širé okolí díky absenci mlhy.
Po zhruba dvou hodinkách ťapání za doprovodu zpěvu, pískání a probrání všech možných i nemožných témat jsme došli na rozcestí. Vedle odbočky k Šeráku se ukrývala malá, nenápadná, sněhem pokrytá odbočka na Keprník. Samozřejmě jsme si ho nemohli nechat ujít (někteří by možná i nechali, ale vedoucí výpravy zavelela a zbytku nezbylo než následovat ☺). Sníh byl s přibývajícími výškovými metry čím dál hlubší a někteří začali litovat svých stylových plátěných tenisek. Na vrchol jsme to ale dotáhli zdárně všichni. Výhled na Králický Sněžník byl, bohužel nahoře foukalo tak, že jsme při pořizování fotek na boku skály byli občas ohroženi na životě. Přežili jsme a v zákrytu skály si vychutnali oběd. Cesta nahoru na Keprník byla náročná, to jsme ale netušili, jaká bude cesta dolů. Prudký kopec v kombinaci s tajícím sněhem potrápí nejednoho CrossFiťáka. Někdo volil nekontrolovaný seběh s doufáním, že dole o něco zabrzdí, někdo se klouzal a proběhlo i pár pádů.
Následně nás čekal výstup na Šerák, který byl oproti tomu na Keprník pohodový. Ze Šeráku jsme pokračovali směr Obří Skály, opět po prudkém kopci dolů, kdy se pár členů výpravy zase poroučelo k zemi nebo obejmulo strom. Na Obřích Skalách jsme se vrátili do dětství, lezli po skalách a díky tomu si prohlédli výhled na celé Jeseníky.
Z Obřích Skal nás čekal sestup dolů do Ramzové po nepříliš turisticky atraktivní cyklistické stezce. Začaly se také objevovat první zranění v podobě mozolů a unavených nohou a zad. Někomu tak hodinový sestup připadal jako věčnost.
Jelikož bylo teprve něco okolí třetí hodiny odpoledne a ušli jsme jen 17 kilometrů (což některým připadalo málo :O), zazněl návrh, že navštívíme lesní bar, unikátní formu venkovní hospody, jejíž majitel stále věří v dobro v lidech a v poctivost a nabízí lidem celkem široký sortiment nápojů i občerstvení bez obsluhy. Za občerstvení každý platí sám do kasičky. Nad funkčností a neprodělečností jsme lehce pochybovali, ale je pravda, že k lesnímu baru vede kopec, který výšlápnou jen zapálení turisté a ti přeci jen poctiví bývají. Po vyšlápnutí posledního kopečku dne jsme zchladili naše krky místními alkoholickými i nealkoholickými drinky a vyrazili konečně směr penzion.
Večer jsme si vychutnali skvělou večeři, část party hrála hry, část padla rovnou do postele.
Druhý den – Sedm statečných na Švýcárně
Plán na druhý den byl výstup na Praděd. Už po probuzení a srazu u snídaně nám bylo jasné, že to asi úplně nedopadne. Přes noc venku parádně nasněžilo, ochladilo se k nule a podstatná část party trpěla na bolístky nebo rýmičku. U snídaně jsme asi překvapili personál. Nejspíš nečekali, že tam naběhne banda nenasytných sportovců a ve dvanácti lidech zkonzumuje to, co normálně stačí na snídani pro celý penzion. ☺ Po zhodnocení sil se k pokračování ve výletu odhodlalo devět přeživších a zbytek po snídani zamířil domů.
„Tvrdé jádro“ devíti nebojácných se rozhodlo výlet zkrátit o 6 kilometrů ze zamýšleného výšlapu na Praděd na výstup na Švýcárnu. Výstup jsme zahájili z Červenohorského sedla a díky dobrému vybavení nás nemile nepřekvapil ani drobný déšť a zasněžená cesta. V půlce výšlapu nás dva jedinci opustili, protože sníh byl místy hluboký až po kolena a zmrzlé nohy nechráněné pohorami je přemluvily k cestě dolů. Zbylo tedy „sedm statečných“. Cesta ke Švýcárně byla náročná, příkrá, klouzavá, brodili jsme se ve sněhu někdy až po pás a propadali se nohama do závějí. Celé jsme si to ale užívali a zažili spoustu zábavných momentů. Na Švýcárnu jsme došli svižným tempem za mlhy, takže jsme se ani nezdrželi. Cestou zpět do Červenohorského sedla nás ale čekalo příjemné překvapení. Během několika minut se vyjasnilo, mlha se rozplynula, slunce začalo prosvětlovat okolní svahy při cestě po úbočí kopce se nám naskytly nádherné výhledy do zasněženého smrkového údolí.
Na výlet budeme rozhodně vzpomínat dlouho (a věřím, že v dobrém) a těšíme se na další! ☺
<< Zpět na seznam článků