To, že v gymu panuje neustále dobrá nálada, je z velké části zásluhou našich členů, kteří rozdávají úsměvy na všechny strany a cvičení si užívají. Jednou takovou věčně usměvavou členkou je i Evča Harantová. Jaký je její recept na spokojenost? Co jí zaválo z aerobiku na CrossFit a proč je teď nedílnou součástí jejího života? Jak jí CrossFit pomohl po porodu?
Je mi 38 let, pracuji u Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje jako operační důstojnice. Jsem svobodná matka a vychovávám jedenáctiletou dceru, dva papouchy a dva pejsky ☺. Jsem vášnivou pěstitelkou orchidejí. Ideálním odpočinkem je pro mě sbalit batoh, dceru, psy a vyjet do přírody mimo město.
Moji rodiče mě ke sportu žádným způsobem nevedli. Bohužel. Jediným vybitím energie byla turistika, která mě tehdy moc nebavila. Podle toho jsem taky vypadala. Byla jsem obtloustlé dítě. Zlom přišel kolem patnácti let, kdy jsem si uvědomila, že bez pohybu to asi nepůjde. Začala jsem cvičit aerobik a postupně i další tehdy moderní cvičení (tae-bo, spinning atd.). Cvičení tohoto druhu mě nikdy nenadchlo, nebavilo mě, cvičila jsem proto, abych „něco dělala“, držela si linii, chtěla jsem se líbit klukům.
Po porodu dcery jsem znovu výrazně přibrala. Kil jsem se nejprve zbavovala svépomocí cvičením podle televize a jízdou na kolečkových bruslích s kočárkem. Později jsem přidala v té době nové skupinové lekce jako HEAT nebo TRX. Veškerá cvičení mě ale cca po roce vždy omrzela, začala se mi protivit svojí jednotvárností. Hledala jsem něco, co bude různorodé, zábavné. A pak to přišlo. CrossFit.
O CrossFitu jsem před první návštěvou nevěděla vůbec nic. Potkala jsem kamarádku, která se CrossFitu věnovala a přivedla mě na mou první hodinu. Byla to čistá náhoda. Ale naprostá pecka! Hned z první hodiny jsem odcházela s absolutním nadšením. Uchvátil mě kamarádský přístup jak trenéra, tak spolucvičenců a hlavně ta neskutečná vzájemná podpora a motivace. Nikdy jsem nepodávala ve sportu extrémní výkony, spíš naopak, jsem sportovní antitalent. Trochu jsem se bála, že na CrossFit vpadnu mezi bandu nabušenců a namachrovanců. Bála jsem se, že se mi všichni budou smát, že neudělám ani klik. Mé obavy byly vyléčeny hned během prvních deseti minut v gymu. Bez problémů jsem se zapojila, ač jsem ještě neznala správnou techniku většiny cviků a učila se v průběhu hodiny. Místo nabušenců a namachrovanců v gymu bylo plno přátelských lidí různého věku, odlišné fyzické kondice. Smíšený kolektiv, to byla vítaná změna. Na CrossFitu na tebe nikdo nekouká, jestli jsi tlustý, hubený, nepomlouvá tě, že ti nejdou kliky nebo dvojšvihy, nikdo se ti nesměje. Ani to není žádná přeplácaná nablýskaná tělocvična.
Nyní se CrossFitu snažím věnovat, co to jde. Limitována jsem prací na směny a potřebami své dcery. Na tréninku jsem již čtvrtým rokem minimálně 3x – 4x týdně. Tím, že je to tak všestranný sport, tělo stále dostává nové impulzy a reaguje a z tréninku vždy odcházím příjemně zničena a zároveň rozbujařena pořádnou dávkou endorfinů v těle. ☺ Líbí se mi různorodost, všestrannost tréninků. Každý trénink je jiný. Jednou více silový, jindy více kardio, nikdy se nestihnu nudit. Každý si přijde na své. Moc se mi líbí pohodový kolektiv v čele s našimi super trenéry.
CrossFit je závislost. V pozitivním slova smyslu. CrossFit léčí chmurnou náladu, je to vyčištění mysli, ventil, vybití. Díky CrossFitu se ve 37 letech cítím lépe než ve dvaceti. Mám větší sílu, výdrž, více elánu, pevnější postavu. Mám se více ráda.
Jaký je teď můj cíl? Nepřestávat. Užít si každý trénink. Zlepšovat se ve cvicích, ve kterých mám rezervy.
V životě se řídím heslem „každý svého štěstí strůjce“. Platí to jak ve fyzické, tak v psychické rovině. Nikdy nelitujte, mějte se rádi a posouvejte se dál! ☺
<< Zpět na seznam článků