Ranní trénink od 6:00 není kompletní, pokud na něm není Ifka. Největší stálice CrossFit Pardubice a první Gold Member, tedy člen s více jak 1000 tréninky. Byla takový sportovec od mala? Jak se ke CrossFitu dostala a co jí na cvičení baví tolik, že je v gymu posledních 6 let často více než třikrát týdně?
U nás to bylo tak, že brácha byl sportovec, aktivní dítě, a já jsem byla v jeho stínu. Takže jsem chodila na takový ty cvičení pro holčičky. A taky na plavání. Nakonec to dopadlo tak, že brácha kvůli závodům vyhořel a já naopak sportu víc propadla. V průběhu vysoké škole jsem začala chodit do posilovny, lézt na stěnu. U posilovny jsem vydržela docela dlouho a pak jsem se před skoro 8mi lety dostala ke CrossFitu, vyzkoušela ho a už jsem u něj zůstala.
Dnes už můžu říct, že CrossFit je pro mě životní styl. Začínala jsem cvičit nejprve jednou týdně (v sobotu ráno), postupně jsem ale přidávala a chodila 3x týdně ráno, protože mám gym cestou do práce. Mám sedavou práci, takže je pro mě pohyb hrozně důležitý. Celý den sedět a koukat do počítače je peklo. Potřebuju to někde vykompenzovat a trochu se vybít, protože cvičení má vliv nejen na to, jak se cítím fyzicky, ale i psychicky. Když delší dobu necvičím, začnou mě bolet záda a necítím se úplně komfortně. Třeba když jsem byla po operaci s kolenem a nemohla jsem cvičit, tak jsem myslela, že budu lízt po stropě, to bylo strašný. Člověk má v sobě nahromaděnou energii a potřebuje jí ze sebe někde dostat. Takhle si jdu ráno zacvičit a pak jsem v práci vyklidněná 🙂
Nakonec jsem se vrátila i k tomu lezení. Já mám od malička ráda hory a horské túry, takže k nim mám vztah. Na vysoké jsem s lezením začala, ale to jsem byla na stěně jen párkát. S klukama v naší ranní CrossFit partě jsme se bavili, že bychom lezení mohli zkusit společně. Mně se vždycky líbilo a oni říkali, že by do toho taky šli. Tak jsme si na Sokole zaplatili kurz lezení a pustili se do toho. Lezení není ani tolik o síle, i když tam je samozřejmě potřeba, ale hodně o hledání rovnováhy a těžiště. Je taky nutné, abych byla při lezení zpevněná, v čemž mi CrossFit hodně pomáhá. A obráceně z lezení mám docela silný úchop, což mi zase usnadňuje na CrossFitu cviky na hrazdě. Takže taková win-win souhra.
Pondělí, středa, pátek vstanu a jdu od 6:00 cvičit. To byla od začátku moje rutina. V poslední době, protože jsem omezila lezení, jsem začala chodit i odpoledne, protože mám potřebu se hýbat. Občas si říkám, jestli vlastně jít, jestli by nebylo lepší zůstat doma a odpočívat. Ale po těch letech jsem už zjistila, že není potřeba každý trénink jet úplně na 100% intenzity, takže si občas trénink trochu protáhnu, udělám lehčí a odjedu ho volněji. Důležité pro mě je, že se hýbu.
Mě totiž moc nebaví cvičit sama. Nejsem teda soutěživý typ, ale přeci jen to cvičení ve skupině mě nakopne a víc si trénink užiju. Když jsem chodila cvičit sama, tak jsem se uzavírala do takový bubliny, kdy jsem se soustředila jen na sebe. A kolikrát se mi třeba do další série nechtělo, tak jsem ji vynechala nebo zkrátila. Tady přeci jen člověk musí 🙂
Navíc mě na CrossFitu baví různorodost. Tréninky se střídají, jsou zaměřené na všechno. Když jsem chodila do posilovny, tak mi časem přišlo cvičení monotónní. Věděla jsem, že je pondělí a půjdu to a to, protože tyhle partie cvičím vždycky v pondělí. Trénink jsem odcvičila, ale nijak mě to dál nemotivovalo. Ale na CrossFitu je trenér, parta suprových lidí a ten trénink mě nabije energií a hlavně cítím, že se někam posouvám. V posilovně mi přišlo, že stagnuju.
Líbí se mi, že se náplň tréninků pořád střídá. Že necvičíme pořád jenom s činkou, nějakou silovku, ale je tam kardio, gymnastika a tak dále. Já jsem ze začátku činku vlastně vůbec neměla ráda a bála jsem se jí kvůli zádům. Ale třeba oproti fitku je ve skupinové lekci velkou výhodou trenér, který vede trénink, se vším poradí a řekne, co případně děláme špatně. Když někdo cvičí na začátku, tak se na něj trenér zaměří, aby se všechno správně naučil a dělal vše správně. Tak jsem si postupem času i já k čince našla cestu a musím říct, že jsem si v ní už i docela jistá.
Jedna věc, kterou jsem první roky trochu zanedbávala, je jídlo – jeho množství, složení, kvalita. A dneska je to důležitá součást mého životního stylu. Před 3 lety jsem byla u nutričního poradce, který mi sestavil jídelníček, který mi sedí jak kalorickým příjmem, tak složením makroživin. Od té doby jsem si ho samozřejmě dost upravila, ale ten základ držím pořád stejně – snažím se mít dostatečný přísun bílkovin, ráno a dopoledne jím spíše sacharidy, odpoledne víc bílkovin, pečivo jím jen výjimečně, jako přílohu většinou zeleninu. Nemám to tak, že bych si počítala přesně kalorie, ale už mám zhruba představu, kolik bych čeho měla sníst a toho se držím.
Za více než 6 let v CrossFit Pardubice jsem poznala spoustu fajn lidí a našla skvělé kamarády. A když se ohlédnu zpátky na začátek a vidím, jak jsem se posunula kondičně, silově, dovednostně, tak z toho mám radost a těším se na dalších 1000 tréninků. Nebo spíš několik tisíc, protože nemám v plánu s CrossFitem nikdy skončit 🙂
<< Zpět na seznam článků