Proč číslo na váze zůstane vždy jenom číslem

23. dubna 2019
František Hanovec

S následujícím příběhem se většina z nás už někdy setkala: stoupneme si doma na váhu a naše první myšlenka vypadá asi takto: „Myslím, že bych měl/a shodit minimálně 5 kilogramů. No nic, je na čase začít držet nějakou dietu a více cvičit.“ Po týdnu hladovění a 10 naběhaných kilometrech si na váhu stoupneme znovu a zjistíme, že se vlastně nestalo vůbec nic. Takto se motáme v začarovaném kruhu, dokud nenastane konec roku a nezačne ten nový, protože do něho už určitě vstoupíme s lepším předsevzetím a tentokrát to vyjde.

V dnešním článku si ukážeme, proč je lepší volbou se měřit než vážit a proč zdraví a spokojenost nemůže být definována číslem na váze.

Váha je jenom číslo

Naše váha neboli tělesná hmotnost nám orientačně vyjadřuje hrubou informaci o tzv. tělesném složení jedince (rozvoj kostry, svaloviny, tuku, tělesné vody atd.). Podle ministerstva zdravotnictví, některých obvodních a (stále ještě) sportovních lékařů se doporučuje hodnotit tělesnou hmotnost vzhledem k tělesné výšce, neboli BMI ukazatelem (z anglického Body mass index). Tento způsob výpočtu však nejde uplatnit na každého jedince. Právě zde nastává kámen úrazu. Pojďme si to ukázat na příkladu dvou dospělých mužů, jejichž tělesná hmotnost i výška jsou shodné.

Jarda:
Tělesná hmotnost – 85 Kg
Výška – 184 cm
BMI (hmotnost v kg/výška v m²) – 25,3
Množství kosterního svalstva – 43,8 kg
% tuku v těle – 11%

Pepa:
Tělesná hmotnost – 85 Kg
Výška – 184 cm
BMI (hmotnost v kg/výška v m²) – 25,3
Množství kosterního svalstva – 30,1 kg
% tuku v těle – 23%

Podle tabulkové klasifikace (25-30) BMI má Jarda i Pepa lehkou nadváhu. Oba dva by tedy měli dostat doporučení shodit 5 kilogramů na svoji ideální hmotnost za předpokladu, že nebudeme znát další údaje (konkrétně množství kosterního svalstva a % tělesného tuku).

Pokud tyto informace známe, je zcela patrné, že doporučením BMI se bude řídit pouze Pepa, jelikož ten se nachází opravdu v lehké nadváze.

Pokud bychom tyto informace neznali, tak by se doporučením BMI měl řídit i Jarda. Přitom jeho hmotnost je naprosto v pořádku, jelikož nadprůměrné množství kosterního svalstva jeho tělesné hmotnosti zcela odpovídá.

Za předpokladu, že nemáme k dispozici kvalitní přístroj, který by nám pomohl změřit kosterní svalovinu a % tělesného tuku (např. přístroj inBody), není nic jednoduššího než vzít do ruky krejčovský metr a změřit si základní obvody těla (pasu, břicha a boků) v centimetrech. Pokud by nám ani tento způsob nevyhovoval, výborným pomocníkem je pásek u kalhot. Ten se na rozdíl od domácí váhy mýlí málokdy.

Je třeba si říci, že tělesnou hmotnost určují i další faktory než jen výše zmíněné. Například u žen se hmotnost zvyšuje v období menstruace, během které tělo zadržuje zvýšené množství vody a hmotnost může být klidně až o 3 kg vyšší než běžně. Stejně tak způsobí zadržování vody v těle nadměrné množství soli ve stravě. Nebo v současné době tolik démonizované sacharidy, které se přeměňují na svalový glykogen, který jak známo na sebe také váže vodu. Je tedy třeba počítat i s tímto a zbytečně se z čísla na váze nestresovat.

Pokud se ve svém životě zaměříme na dostatečnou pohybovou aktivitu a kvalitní, vyváženou stravu (i s tím, že si občas dopřejeme něco nezdravého) není jediný důvod lámat si hlavu číslem na váze.

Není to totiž o tom, kolik vážíme, jako spíše o tom, na kolik si vážíme sami sebe.

<< Zpět na seznam článků