Náš tým
František Hanovec
Ještě než jsem začal chodit, už jsem kopal do míče, což předurčilo mou sportovní kariéru na roky dopředu. Od pěti let jsem hrál fotbal s cílem být profesionálním fotbalistou. V 18ti letech po operaci obou kolen během tří let jsem zjistil, že to nejspíš neklapne, zaměřil jsem se na studium a ve fotbalu dál pokračoval na amatérské úrovni. Velká změna nastala až v roce 2012, kdy jsem po zdravotních peripetiích a další operaci palce, během půl roku nabral 15kg a poprvé se v srpnu 2012 setkal s CrossFitem.
Bez kondice a s nadváhou pro mě byl první trénink doslova očistec. Ale zároveň jsem CrossFitu okamžitě podlehnul a věděl, že tohle je něco, co mě bude bavit. Pak už věci nabraly rychlý spád – začal jsem víc studovat podstatu CrossFitu, jeho metodologii a principy, říkal si, že bych se jeho trénování chtěl věnovat naplno a v květnu 2014 jsme otevřeli CrossFit Pardubice.
Od té doby se nic nezměnilo, CrossFit mě stále baví, protože vím, že se neustále můžu posouvat a učit se nové věci. A neopustila mě ani vášeň trénovat a pomáhat ostatním v dosažení jejich cílů.
Michael Urban
Vůbec prvním sportem pro mě byl bikros. Přibližně v 6 letech jsem začal s ledním hokejem v Pardubicich, kde jsem se dopracoval až do extraligy juniorů. V té době mě zaujal icecrossdownhill, ale dostal jsem se k němu až o pár let později, kdy se mi naskytla možnost vyzkoušet si sjezd ledovým korytem na vlastní kůži. Během pár let se mi podařilo zařadit se mezi nejlepší jezdce světa a stát se členem Českého národního týmu.
Zhruba v roce 2012 jsem byl osloven zakladatelkou prvního cross gymu v Pardubicích, zda-li bych tento způsob trénování nechtěl vyzkoušet. V tomto roce se též uskutečnil jeden z prvních CrossFit závodů, kterého jsem se také zúčastnil. Oslovilo mě to na tolik, že jsem u CrossFitu zůstal. Postupem času jsem se sám stal trenérem a začal své zkušenosti předávat ostatním. Díky tomuto životnímu stylu jsem poznal, kam až se dají posouvat hranice síly a vytrvalosti, což můžu pozorovat na sobě i na svých klientech.
Mnozí říkaji, že sportem žiju od narození a nic jiného mě nezajímá. A maj pravdu!
Monika Crkalová
Musím přiznat, že zvedání těžkých činek mě nikdy nijak nelákalo. Od osmi do devatenácti let jsem dělala aerobic v týmu, se kterým jsme jezdili na soutěže a různá vystoupení. Po střední škole jsem se rozhodla pro Fakultu tělesné výchovy a sportu, Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem vyzkoušela nepřeberné množství sportů a zjistila, čemu bych se chtěla věnovat.
O CrossFitu jsem dozvěděla od kamarádky. S nadšením mi vyprávěla jaké cviky dělala a to mě zaujalo. Už po první lekci jsem pak věděla, že se CrossFitu chci věnovat. Rozmanitost tréninků, komunita lidí, ve které se člověk cítí dobře, a neustálá možnost posouvat se dál – to je to, co mě hrozně baví.
Mojí ambicí je se neustále vzdělávat, rozvíjet a být lepší jak po fyzické stránce, tak po vědomostní. A trénování mě hrozně baví a naplňuje, protože můžu díky nabitým znalostem a zkušenostem posouvat dál nejen sebe, ale i ostatní.
Adéla Najmanová
Od malinka jsem byla vedena ke sportu, ať už to bylo lyžování, bruslení, plavání nebo týmové sporty. V první třídě jsem objevila vášeň v aerobiku a cheerleadingu. Nejprve jako soutěžící, následně i jako trenérka nejmladších holčiček jsem se jim věnovala 16 let.
Potom moje cesta vedla přes klasické fitko a ke CrossFitu jsem se dostala víceméně náhodou, když jsem absolvovala kurz instruktora fitness. Zalíbil se mi to natolik, že jsem upustila od klasického „pumpování“ v posilovně a začala se více věnovat právě CrossFitu.
Nejen, že můžeme skloubit silový trénink s kondičním tréninkem, kdy neodejdeme úplně v suchém triku, ale také si můžeme zablbnout na hrazdě nebo zkoušet gymnastiku. Ta různorodost mě zkrátka baví, a tak když přišla možnost trénovat v CrossFit Pardubice, byla to pro mě jasná volba.
Simona Hanovcová
Simča a sport – tyhle dvě slova dřív nešly dohromady. Od mala jsem zkoušela různé kroužky, ale u ničeho jsem nevydržela. Jako dítě jsem se totiž potýkala s nadváhou a v 11 letech jsem i kvůli zdravotním omezením musela držet striktní redukční dietu a začít se více hýbat.
Začala jsem s aerobicem a poté se zamilovala do tancování, u kterého jsem vydržela 7 let. Ke CrossFitu mě pak v roce 2014 přivedla moje ségra, která cvičila už dlouho. V tu dobu už jsem sama cvičila a hodně se zajímala o stravování, tak to byl pro mě další krok. Zamilovala jsem si ho hned od prvního tréninku a od té doby mě nadšení neopustilo.
Jako malá holka jsem chtěla být učitelka a moje přání se mi vlastně splnilo. Teď učím to, co se ve škole nedozvíme – jak žít lepší a radostnější život s pohybem a díky dobrému stravování se cítit dobře a mít spoustu energie.
Žaneta Špitzerová
Od malička nevydržím sedět na jednom místě, 12 let jsem závodně tancovala, v zimně miluju relax na snowboardu, v létě pak vícedenní treky na horách.
CrossFit pro mě není jen další sport, ale je to moje součást. Je to super pocit, když jdu cvičit s pocitem „hurá dneska další trénink“ a naopak jsem nešťastná, když jít nemůžu. Je to pro mě odreagování i velká motivace.
Moje babička mi říkala: „Žanetko, nikdy nezachráníš celý svět, ale vždy celý život pomáhej.“ CrossFit se mně samotné dostal pod kůži a teď můžu já pomáhat lidem od stresu všedních dnů a pomoct jim k dosažení jejich cílů.