Aleš je ztělesněním pořekladla: „věk je jenom číslo“. V 51 letech se cítí lépe, než když mu bylo 30. Má tajný recept, jak na to? Co všechno změnil, kolik shodil a proč se už nebojí plavat v moři?
Od mala jsem hrál hokej, pak ale přišla rodina, děti, do toho spoustu práce s podnikáním a na pohyb už nebylo tolik času. Před pěti lety přišla moje manželka se švagrovou na ukázkovou hodinu CrossFitu, moc se jim to líbilo a řekli mi, ať to jdu taky vyzkoušet. Já jsem v té době chodil asi půl roku na kruháče, tak jsem si říkal proč ne, zkusím něco nového. Nakonec mě to tak chytlo, že jsem u toho zůstal a na kruháč už nikdy nešel.
Pamatuju si na svoje začátky, na svoje první tréninky. To, co jsme dělali, se nedalo s kruháčem vůbec srovnat. Úplně jiné cviky, jiná náročnost, intenzita. Cítil jsem snad všechny svaly, co v těle mám. Ale hrozně mě to bavilo, pokaždé jiné a pestré tréninky a super atmosféra, která mě vždycky strhla.
Když jsem poprvé přišel na CrossFit, měl jsem tenkrát 115 kg. Dneska mám cca 93 kg a cítím se lépe než když mi bylo 30. S cvičením jsem totiž změnil i jídlo. Vynechal jsem úplně pečivo, to už několik let nejím. Přešel jsem na spoustu zeleniny a ovoce, maso, vajíčka, brambory, rýži. Prostě tak, jak bychom měli jíst – čerstvou a pestrou stravu. Snažím se jíst tak, abych během dne neměl moc hlad, ale dávám si spíš menší porce. Teď jsem začal zařazovat přerušovaný půst, kdy 12 hodin jím a 12 hodin jsem bez jídla. Přes tyhle drobné změny jsem si v průběhu času našel to, co mi nejvíc vyhovuje a kdy se cítím dobře.
Kdybych měl porovnat těch 5 let – před a po – je to obrovský rozdíl. Cítím se úplně jinak, jak psychicky, tak fyzicky. Je to jak kdybych byl někdo jiný. Ten největší přínos je hlavně psychický. To, že přijdu na trénink, nemusím na nic myslet a hrozně se u cvičení odreaguju. Zároveň jsem si začal ve spoustě věcí i víc věřit. Zjistil jsem totiž, že najednou dokážu věci, které jsem myslel, že nikdy nezvládnu. Jak v gymu při cvičení, tak i mimo gym. Jeden příklad za všechny: dřív jsem se bál v moři plavat dál od břehu. Ale jak jsem zjistil, že zvládnu spoustu náročných věcí a cviků, tak jsem si začal víc věřit i v tomhle a dneska pro mě není problém odplavat až k bójce. To je pro mě osobně velký úspěch a z toho mám radost.
Na cvičení mě baví nejen ty cviky a tréninky samotné, ale i to prostředí a parta lidí, která na CrossFit chodí. Musím říct, že co jsem kdy kam chodil, tady je nejlepší kolektiv. Člověk si může s kýmkoli popovídat, všichni jsou veselí, to mě baví. Navíc je fajn být v kolektivu mladších lidí, vůbec si nepřipadám, že mi je 51. Kluci, se kterýma se bavím a cvičím, jsou třeba o 10, 20 let mladší, mají jiné myšlení a názory než třeba moji vrstevníci. Musím říct, že nejen po fyzické, ale i psychické stránce mě to omlazuje. Moji vrstevníci, mimo gym, jsou na tom fyzicky většinou špatně. Často sice mluví o tom, že by měli taky začít něco dělat, ale nakonec se nic neděje.
Pokud to jde, snažím se trénovat 4x týdně (Vzpírání, Core, CrossFit a CrossFit+Core), o víkendu v létě jezdím na kole a celoročně v neděli večer hrajeme s klukama hokej, pondělí mám potom odpočinkový den. Musím se přiznat, že se už od rána vždycky těším na večer, až si půjdu zacvičit, mám to jako takovou odměnu za celý den v práci 🙂 Těším se, až se půjdu vybít. A taky na ten pocit na konci tréninku, kdy to skončí, plácnu sebou a mám to za sebou. Kdo cvičí a zná to, přesní ví, o čem mluvím – zasloužený pocit z dobře odvedené práce.
Když se ohlédnu zpátky, když mi bylo těch 30, tak jsem se zadýchal, když jsem došel do čtvrtého parta nebo třeba jen něco stěhoval. I na hokeji, který jsem chodil a chodím hrát jednou týdně, to bylo strašně znát. Dneska se mi kolikrát stane, že jsou nohy rychlejší než hlava nebo ruce 🙂 A mnohem víc si ten sport užiju, není tam handicap toho, že bych to neudýchal. To samé platí pro kolo, plavání.
Za těch 5 let se pro mě CrossFit stal součástí mého života, životního stylu. Neumím si představit, že by se něco stalo a já nemohl chodit trénovat, to bych se asi zbláznil 🙂
Chtěl bych cvičit co nejdéle, dokud to půjde. Když se kouknu třeba do USA, kde cvičí i v 60, 70 letech. To je něco, co bych určitě chtěl. Cítit se třeba za dalších 20 let stejně jako dneska.
<< Zpět na seznam článků