Lucka Kováříková – Zhubla jsem 22 kg za 8 měsíců

Lucku Kováříkovou zná v gymu téměř každý, ačkoliv se neúčastní skupinových tréninků. Její zápal, neustálá dobrá nálada a pokroky ve snižování váhy i kondičce prostě přitahují pozornost.

Před návštěvou gymu jsem žila tak nějak průměrně, měla jsem za sebou dva dlouhodobé vztahy z toho druhého dvě děti. Zůstala jsem na ně sama. Bylo mi 30 let a nic mě nebavilo. Chodit do práce, dívat se na televizi, uklízet, vařit, hrát si s dětmi. Věděla jsem, že takhle to dál nepůjde, že musím „něco“ dělat. Něco, co mi zlepší náladu, abych měla pak energii na běžnou denní rutinu. V tu dobu, jsem ještě o nějakém cvičení ani neuvažovala.

Nenapadlo mě sportovat, protože jsem jako malá nebyla ke sportu nijak dvakrát vedená. Můj táta pracoval u policie a ke sportu měl blízko. Dělal kickbox, doma běhal v paneláku po schodech se závažím na nohách, přitahoval se v obýváku na stoupačkách, dělal kliky na kloubech a já mu seděla na zádech. Trénoval mladý kluky v judu. Má černý pásek v karate. Díky němu jsem na nějaké kroužky chodila (karate, street dance, aquabella – u těch jsem vydržela nejdéle, cca dva roky). Pak odešel táta a s tím i moje chuť se hýbat. S mamkou jsme byly potom samy. Často jsem jí slyšela brečet. Chtěla jsem jí být oporou a mé zájmy šly v tu chvíli stranou. Mamka s novým přítelem nijak nesportovali a tím i má sportovní kariéra skončila úplně. Za to mám díky nim úžasnou o 13 let mladší sestru a spolu se ve všem podporujeme, i v CrossFitu.

Myslela jsem si, že moje deprese vyřeší změna stravy, že se potřebuji nějak „vyčistit“. Podle hesla „ve zdravém těle zdravý duch“. Našla jsem si nízkosacharidové stravování (lowcarb diet). A sedlo mi to. Najednou jsem měla spoustu energie, ale pořád jsem byla tak trochu nespokojená. Nevěděla jsem, jak tu energii spálit.

Jednou jsem narazila na motivační video o CrossFitu a to byla láska na první pohled. Hned jsem věděla, že to je přesně to, co potřebuji. Nikdy mě nebavila zumba, aerobic a podobný skákací šaškárny pro holky. Chtěla jsem ze sebe přes sport dostat úplně všechno, ať nemám čas přemýšlet nad svým životem. Chtěla jsem něco, co budu dělat jen pro sebe a zvednu svou vlastní hodnotu ve svých očích. Než jsem začala s CrossFitem, byla jsem sama sobě největším nepřítelem. Hned jsem si zadala do vyhledávače CrossFit Pardubice, zavolala a domluvila si první schůzku. Můj první dojem při první návštěvě byl asi „hezký chlapi“ (smích) a ten druhý že „super, to by se asi dalo vydržet“.

Mé očekávání od CrossFitu vlastně bylo hlavně zhubnout a následkem toho odstranit deprese. Změna přišla, ale tak nějak v jiném pořadí. A hlavně se mi změnily priority. Prvně jsem se vážila snad každý den, měřila si obvod pasu a těšila se na analýzu procenta tuku a svalů od trenérky. Teďka je měření za trest (smích), váhu neřeším, nevážím se vůbec. Proto bylo docela překvapení se na ní po delší době podívat a: „Cože? já mám o deset kilo míň?!“. Vlastně jsem celkově shodila cca 22 kilo za zhruba 8 měsíců. Slýchám věty jako: „Ty jsi zhubla? Už je to na tobě vidět. Sluší ti to.“ A to se hezky poslouchá.

Co se mi líbilo nejvíc a přišlo docela brzo, byla stále se zlepšující fyzička. Bylo poznat hned, že mi najednou nevadí vyběhnout schody. A taky že uzvednu něco, s čím bych dřív nepohnula. Je super, že neodmítám žádnou fyzickou aktivitu, nevymlouvám se, prostě vezmu míč a jdeme s dětmi a sestrou ven. Další změna byla, že jsem se celkově začala na sport dívat jinak a brát ho jako něco důležitého ve svém životě. Konečně tam je pro něj místo. A to jsem sama na dvě děti. I je jsem začala ke sportu vést, dcerka chodí na plavání a syn do basketbalové školičky.

Mám skvělou trenérku, které důvěřuji a jak začne hodina, jsem v jejích rukách. Vypínám mozek a dělám přesně to, co mi řekne. Ani nepřemýšlím nad tím, jestli ještě můžu, beru to tak, že ona ví, že můžu, a proto to po mně chce. Nenapadne mě, že by zadala trénink na který bych neměla, takže dělám jak stroj to, co mi řekne. Moc mě na tréninku baví pestrost, krátké intervaly a nové cviky, ono to pak rychle uteče. Trénuji třikrát v týdnu a vždycky se těším. Pracuji v kanceláři, takže se těším, že bude konečně nějaká „akce“. Chvíli před si vždycky říkám: „ježíííš, to zas bude mazec, umřu“ (smích) ale jak začneme, vypínám mozek a makám. Po tréninku jsem příjemně unavená, ale jen chvíli, po půl hodině mám pocit, že bych si trénink dala znova.

Osobní trénink jsem zvolila proto, abych se naučila správně cvičit. Vždycky když jsem dřív chtěla cvičit třeba doma, moje výmluva zněla, že to stejně budu dělat špatně a akorát si ublížím. Byla pro mě super varianta mít „průvodce“, jsem si pak jistější, že cvik správně chápu a provádím. Také se mi líbí, že trenérka sestavuje tréninky přímo mně na míru a sleduje můj výkon. Má přehled o tom, jak se posouvám a přizpůsobuje tomu plán. Také bych si troufla říct, že se z nás staly kamarádky.

CrossFit mě baví, protože to není hopsání na hudbu, ale pokaždé děláme něco jiného a v takových intervalech, aby se to dalo vydržet. Což si teda vždycky myslím na začátku, realita je trochu jiná… Ale to už mám před sebou pár posledních opáček. Tak to hecnu a dám to! Chvilku pauza a jedem znova. Chci jen říct, že ten trénink je náročný, fakt se zpotíte a možná si i sáhnete na dno, ale předtím tomu nevěříte, a tak o sobě nezapochybujete a prostě to ze sebe vymáčknete i kdyby to bylo z posledních sil. A když máte po tréninku, máte ze sebe super pocit, že jste to zvládli a jste na sebe pyšní.

Můj cíl je teď dále zvyšovat fyzičku a nabrat nějaké svaly. Každá holka chce mít hezký zadeček a stehýnka, tak na tom teď makám (smích). Myslím si, že nakonec to bude opět jinak a budu překvapená tím, jak se to vyvine. Zjistily jsme s trenérkou, že mám docela talent na veslování. Možná bych zkusila někdy i nějaký amatérský závod, soutěž… Pokud se o něčem dozvím, tak určitě neodmítnu. Já asi nemám teďka úplně cíl. Můj cíl je ta cesta.

Řekla bych, že pokud to někdo dočetl až sem, tak netouží po ničem jiném než se na nás přijít podívat, a hlavně se s námi pořádně zpotit, protože je to super. V tom případě mi nezbývá nic jiného, než pogratulovat ke skvělému rozhodnutí, které vám změní život k lepšímu a přidám výrok jednoho českého spisovatele, který hovoří za vše (smích).

„Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit podobně jako pivo.“ (Ota Pavel)